cehă
Owen Barfield (1898-1997), básník, sémiotik a epistemolog, se v této knize obírá evolucí člověka v posledních třech tisíciletích: jak se proměňovala jeho participace na projevech přírody, jak se vyvíjela spiritualita, vědomí, racionalita, odpovědnost ke světu. Svůj výklad podporuje doklady z antropologie, archeologie, výklady svatých i profánních textů, a hlavně vždy a znovu fundovanými vhledy do jazyka a jeho proměn. Přítel a dlouholetý spolupracovník J. R. R. Tolkiena a S. C. Lewise: spolu odkrývali prahnutí lidské bytosti a lidských společenství po významu světa, který se skrze jazyk dává prostřednictvím mýtů, křesťanství a jiných náboženství, vědy a humanitních nauk. Barfield líčí svůj pohled na evoluci, na rozpoznávání jevů kolem nás, na procesy, které dovolují přisuzovat světu význam. Smyslové vjemy a jejich zpracování samozřejmě – ale ještě větší podíl mají paměť jedince i kultury, tradice, a jazykové dědictví. V těchto proměnlivých kulisách se nám svět nějak dává, pokaždé jinak. Kniha se soustřeďuje na dvě zásadní témata. V první řadě jde o to, jak se postavit k těm stránkám světa, které se z principu nemohou člověku nikdy jevit – zejména jde o mikrosvět a tu část minulosti, kdy člověk ještě nebyl. Ještě důležitějším tématem je však výzva pro současnost: autor načrtává nový druh participace na světě poté, co byla stará smlouva s přírodou postupně rušena.
