cehă
Milé děti, víte, že mám dceru? Jmenuje se Romana, a říkáme jí Romčo, Romi, Romanko, nebo taky Romanice palice, ale to jen když si staví hlavu a zlobí. Občas zlobí, i když už je velká, dokonce tak velká, že může chodit na vysokou školu. Pro mě je to ale pořád dítě, vždyť jsem rodič. Nedávno řekla, že by jednou chtěla Josefínu a Vendelína. Tím by se ze mě stal prarodič. Protože prarodiče byli na světě odpradávna, měl bych o tom světě něco vědět. A tak jsem se zamyslel a dopředu jsem Josefíně s Vendelínem o něm a také o nich napsal pár básniček. Píšu „zamyslel“, ale pozor, skoro nic v nich není úplně vymyšlené. Opravdu – i ten pan Hrdina existuje, je to můj kamarád, bydlí naproti přes park. Konečně – můžete si to přečíst. Možná že někteří z vás číst neumějí. Ale to vůbec nevadí, třeba máte poblíž také nějakého prarodiče, dědečka nebo babičku, a ti vám verše přečtou. Nebo by se toho ujali maminka s tatínkem… Nebo se naučte číst s nimi. A až dočtete, klidně Josefíně s Vendelínem něco napište, adresu najdete na poslední stránce. Nebo napište mně, já už číst umím… tedy když najdu brýle. Těším se! Váš Vendelínův a Josefínin prarodič
