cehă
Byl jedním z nejlepších reportérů prvního českého luxusního magazínu o cestování, vzniklého po sametové revoluci z nadšení pár kamarádů. Navštívil přes čtyřicet zemí světa, oženil se se svou studentskou láskou, zrekonstruoval rodinný dům, stal se zástupcem šéfredaktora i otcem dvou dcer. Pak přišel pád. Měl podobu schizofrenie – Sametového Heroda škrtícího plyšovou prackou a nemilosrdně ničícího identitu, sny, plány a naděje. Dva pokusy o sebevraždu, ztrátu prestižní práce i kus sebe samého, pochyby o smyslu existence, zápas o udržení důstojnosti a rodiny, život na sinusoidě euforických vrcholků a propadů do nejhlubší deprese popisuje Libor Michalec s mrazivou věcností a bolestnou upřímností jazykem hovorovým a nic nezastírajícím. Syrovost výpovědi vybízí ke srovnání s hollywoodským zpracováním příběhu loni zesnulého amerického matematika Johna Forbese Nashe mladšího, držitele Nobelovy ceny za přínos k teorii her, rovněž bojujícího se schizofrenií (film o jeho osudu se jmenuje Čistá duše). Konfrontace s hýřivým bohatstvím autorova vnitřního světa a originalitou jeho myšlenek jako produktů chorého – podle našich měřítek – mozku pak může zvlášť kreativně založeného čtenáře upomenout na výrok z Matoušova evangelia: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.
