cehă
Jaroslav Kadlec, profesor církevních dějin na Karlově univerzitě v Praze (* 1911), sdílel v osobním životě všechny proměny českého světa 20. století. Jeho nadějné vědecké začátky přervala válka, univerzitní postup po habilitaci zase nástup éry komunismu. Zažil vězení i léta dělnické profese; rok 1968 ho vrátil za univerzitní katedru, normalizace ho odtud znovu vypudila. Tehdy se ujal dvou farností na Vysočině a systematicky tu působil ? od r. 1990 opět paralelně s univerzitní angažovaností ? až do roku 2002. V sedmdesátých a osmdesátých letech se mu katedrou stala výlučně kazatelna. Žil se svými farnostmi naplno, vpravdě tu učil, slovem, příkladem, chápajícím a laskavým vztahem k lidem, statečností. Po léta si pečlivě promýšlel svá kázání a řadil je v cyklech postupujících od základů systematického náboženského vzdělání k jemným a uvolněnějším reakcím na dobové problémy a potřeby lidí se v nich orientovat, umět na ně čestně reagovat a morálně se s nimi vyrovnat. Jeho pomyslnou pomocnou ruku podávanou celému okolí tisklo časem stále více lidí. Z písemných podkladů, které si pro svá kázání připravoval, byla časem sestavena jeho Postila. Svým náročným, ale přístupně podaným obsahem může dnešní čtenáře stále oslovit a obohatit, vést k zamyšlení. Je dokladem kontinuity v působení církve v Čechách a pozitivních hodnot, jež tato kontinuita vždy představovala. Je však také značně ojedinělým svědectvím doby, v níž kázání vznikala a na niž reagovala. Svědectvím statečného, tichého odporu k vládnoucímu zlu, nezatracujícímu jeho nositele. Je také svědectvím o mnohotvárnosti toho, čemu se říká ?šedá zóna?: vědomě k ní patřili i stateční a moudří lidé, kteří tu mohli uchovat a uhájit základní lidské hodnoty a předat je dalším generacím živé a žádoucí. Vydání Kadlecovy Postily je v tomto smyslu edicí specifického pramene, jež postihuje mnohotvárnost dějin nejnovější doby. Vychází ke stému výročí autorova narození.
