cehă
Když pršelo, namaloval na zeď deštník. Ptal jsem se ho, proč tu je, aon se ptal, proč jsem tu já. Mohykáni jsou knížkou o hledání identityv novém prostředí. Postavy z minulosti a současnosti spojuje zvýšenácitlivost a z ní vyplývající nepraktičnost a outsiderství. Vypravěč se do svých hrdinů vciťuje a snaží se pochopit, co je pod povrchem jevů.Ze severních Čech se přes bariéru uplynulého času autorovi otvírámilovaná jižní Morava. Řeka u Tvrdonic se proplétá v čase dětství lužními lesy, kde kuňkají žáby, bzučí komáři a míhají se ještěrky a kde strýc František nahodil udici pytlačku. Kuchyně vesnického stavení, babička, králíci a pan pes rámují krajinu prvotního okouzlení, ale i vracejících se výčitek, puberťák neví, co může způsobit. V dalších impresích probleskují životní strasti strýce Františka, válka, ztracená láska Anežky a padesátá léta. Křiklavej strejda byl původně poštmistr, později cihlářský dělník a svérázný keramik... Nostalgická část knížky barvitě vykresluje příběhy vesničanů, kteří se navzájem znají a po generace žijí v symbióze s vinicemi, řekou a přírodou kolem. Kontrapunktem balady o jižní Moravě je výpověď o komunitě vlasatců,kteří se scházeli v zastrčené liberecké hospodě U Krákory, kam unikali na přelomu 70. a 80. let z radostného budování reálnéhosocialismu. Nevíme, odkud kdo přišel a čím se živí, krajina se smrskla na zakouřený přeplněný lokál. Něco všichni dělat musejí, jinak by je zavřeli, ale tahle parta se nechce zarovnat, přiřadit se. Kdo zmizel, vrátil se za čas zamlklý a ostříhaný. Haty, Bery a Keson intenzivně hledají nějakou smysluplnou alternativu k okolnímu znormalizovanému způsobu života. Básník Sněhulák je pábící věrozvěst, jeho kabalistická poezie asi lidstvo neosvítí, ale zapadlá hospoda je v zešedivělé době zřídlem imaginace.Mohykáni vykreslují, jak autor vnímal totalitní režim. Myslím ale, žezachycují obecnější rys, jak se ti, kteří si v srdci nesou obraz domova,snaží najít smysl své existence v prostředí, vyznávajícím jiné hodnoty. Je to případ Čechů v cizině i většiny přistěhovalců k nám. Nad zglobalizovaným světem září stejné reklamy, ale problém je, jak v něm žít, abychom neztratili to jedinečné, co v nás je.
