cehă
Poznali jsme se na tom nejméně pravděpodobném místě. Začalo to docela nevinně. Pro ni jsem byl „BůhFilmu“ a ji jsem znal jako „Montanu“, což samozřejmě nejsou naše skutečná jména, jen virtuální přezdívky, za něž se schováváme. Večer se přihlásit a povídat si s ní mi pomáhalo před vším utéct – jen u ní jsem našel klid. Brzy jsem zjistil, že se ve skutečnosti jmenuje Eden. Uhranula mě od první chvíle, kdy jsme se přes internet spojili. Vypěstoval jsem si na ní závislost. O svých skutečných životech jsme toho navzájem moc nevěděli… a ona na tom nechtěla nic měnit. Anonymita však naši vzájemnou a nezastavitelnou přitažlivost nijak neoslabila. Spíš naopak. Díky ní jsme se tomu druhému otevřeli tak, jak bychom to možná za jiných okolností nedokázali. Eden byla vtipná, inteligentní, nádherná – vše, co jsem od ženy chtěl. Nemohl jsem ji však mít. Smířil jsem se s tím, že mezi námi zůstane vše při starém – dokud jsem nenarazil na informaci, která mě dovedla až k ní. Chopil jsem se šance. A právě tady náš příběh začíná.
