cehă
„Vzpomínáte si, když bylo Messimu nebo Maradonovi 16 let? Lamine je stejný. Máme v péči drahokam.“
LUIS DE LA FUENTE
trenér Španělska
Fanoušci i fanynky fotbalové hry v její nejúžasnější podobě, budu vám vyprávět jeden neuvěřitelný příběh, jehož malou část jsem poznal na vlastní oči. Myslím a jsem přesvědčen, že se stáváme svědky reálného lidského a sportovního zázraku.
Má jméno LAMINE YAMAL.
Tenhle dnes sedmnáctiletý teenager byl k němu zřejmě předurčen už ve svých šesti měsících, kdy snědé mimino ve vaničce oplachoval dvacetiletý Lionel Messi. Tehdy, ač teprve vycházející hvězda Barcelony, už šampion Španělska a vítěz Ligy mistrů a s Argentinou mistr světa dvacítek.
„Jdu fotit kalendář, budu koupat jednoho chlapečka,“ řekne v prosinci 2007 na tréninku svému idolu Ronaldinhovi – a naprosto nic netušíce – učiní při oplachování neznámého snědého mimina první a jakýsi magický dotek. Messi tehdy nemohl samozřejmě vůbec tušit, že sám získá osm Zlatých míčů pro nejlepšího fotbalistu planety, a už vůbec ne, že v šatně Barcelony na Camp No právě koupe svého možného nástupce.
A já se vydávám po stopách tohoto magického doteku. Jak jsem před lety zíral udiveně na fotbalový chrám Barcy, přirozeně nevědoucí, že v jeho útrobách Leo koupal zázračné dítě, tak jsem byl emocemi zasažen v Mataró, stotisícovém město dalekém luxusu, spíše oáze nejrůznějších migrantů, poblíž metropole Katalánska. Seznamuji se se skromnou a chudou čtvrtí Rocafonda, kde v domě se starou pekárnou započal obdivuhodný příběh Lamineho, mého mladého hrdiny. Nahlížím do obchodu, který dodnes provozují jeho strýček a jeden ze třiadvaceti bratránků. Vchod zdobí nástěnná malba Yamala v barcelonském triku, doplněná vlajkami Maroka (země otce Mounira) a Rovníkové Guineje (země matky Sheily) a chlapcova rodného Španělska. Tady hned vedle na betonovém plácku začínal s fotbalem stejně jako mnoho kluků a holek ze střední, a hlavně chudší, třídy. Rodiče tady prostě na registrační poplatky v klubech nemají. Maličký kluk nejdříve sledoval, jak s balonem dovádějí táta a bratranec. Kulatou hračku si rychle zamiloval.
„Strávil jsem více času na hřišti než doma. Pokaždé, když jsem vyšel na ulici, hrál jsme fotbal. Tyto zážitky ve mně zůstaly,“ svěřil Lamine.
Chlapec má sedm a na betonu v Rocafondě si ho všimne skaut Barcy a čerstvý školák se ocitá v proslulé akademii velkoklubu La Masia.
Lamineho talent velice vnímá Fernando Llorente, reprezentant Španělska a hráč FC Sevilla, zvaný El Rey León neboli Lví král.
„Ani Messi nebyl v jeho věku na takové úrovni. Dělá neuvěřitelné věci, nemůže být s nikým srovnáván.“ Sám malý i mladý Yamal mnoho jiných srovnání vyslechl už nesčetněkrát, ale nic s ním nedělají, naopak vědom si respektu i úcty k legendě, vysloví:
„Nikdy nikdo nebude jako Messi.“
Yamal zažívá v prvním týmu Barcelony premiéru jako nejmladší hráč ve věku 15 let, devíti měsíců a šestnácti dnů v zápase proti Betisu Sevilla. Fanoušci ho přivítali obří choreografií s nápisem „El futuro no espera“ neboli „BUDOUCNOST NEPOČKÁ“ a také Lamineho portrétem s tradiční gólovou oslavou, jak prsty znázorňuje trojku, nulu a čtyřku, poctu své domovské čtvrti Rocafonda s poštovním směrovacím číslem 08304.
Mladíka ozdobí titul „The Youngest“, nejlepší nejmladší hráč světa, rovněž jako nejmladší hráč La Ligy skóruje (16 let, 87 dní). Ve své první sezoně 2023/24 nastoupil do 50 zápasů a vstřelil sedm gólů a na dalších jedenáct přihrál. Ještě o dva měsíce dříve se poprvé objevil v áčku Španělů, aby pak na německém EURO nejprve v zápase s Chorvatskem naservíroval branku Carvajalovi a pak také doslova vytvořil nádherný gól podobný uměleckému dílu v semifinále proti Francii. Dva dny před svými sedmnáctinami. Den po nich už třímá nad hlavou pohár mistra Evropy.
Právě opora Realu i národní La Roji Dani Carvajal, bek se šesti vítězstvími v Lize mistrů, vystihuje Lamineho téměř dokonale.
„Je to ještě dítě, ale s talentem, který mají jen vyvolení. Jako by se ho dotkl fotbalový bůh.“ Ostatně ono se díky Messimu tak stalo!
Tímto vším v čase evropského šampionátu euforicky žila velká rodina také v rocafondském baru El Cordobés, kde jsem se setkal s Lamineho tátou Mounirem a nadšenými fanoušky.
„Můj syn bojoval o svůj sen a na něj dosáhl,“ svěřil mi Mounir Nasraoui.
Co vlastně ten kluk dělá, co umí tak zvláštního a výjimečného? Dokáže se bleskovou kličkou či driblinkem uvolnit z uzavřeného prostoru, proniknout ke středu ze svého pravého křídla stylem á la Nizozemec Aarjen Robben, přihrát do šance anebo vypálit skvělou levačkou, kterou vstřelil tak výstavní gól Francii. Něco podobného předvádějí z levé strany parťák z nároďáku Nico Williams, hvězda Bilbaa, či v Bílém baletu Vinicius Junior.
Právě tyto dvě vycházející mladé komety stejně jako dalších 14 mladých hráčů autor představuje ve speciální příloze symbolicky nazvané „BUDOUCNOST NEPOČKÁ“. Možná se z nich jednou stanou „VLÁDCI FOTBALU“, jak autor nazval druhou speciální přílohu o opravdových velikánech.
Avšak kdo podobným způsobem jako Lamine či Nico a brazilský „Vini“ téměř dvě desítky let rozkládá obrany soupeřů a činí gólmany bezmocnými? No přece ikonický Messi!
„Yamal je levonohý, chodí dovnitř zprava. Jsou v něm záblesky Messiho, ale mluvíme o nejlepším hráči všech dob, takže je moudřejší nesrovnávat,“ upozorňuje Xavi. „Téměř vždy se rozhodne správně. To je ve fotbale nejtěžší. Nerad to slovo používám, ale Lamine je výjimečný. Má v hlavě bohatě rozvětvený strom bleskových úsudků – košatou korunu variant. Najde řešení za všech okolností.“
A co ještě mimořádného jsem u Yamala vypozoroval? Nehraje pouze fotbal, on se hrou baví a přenáší na fanoušky svou radost. Lamine, kluk z posledního ročníku střední, má velkou přirozenou inteligenci. Nejen herní a nehraje jen úchvatný fotbal jako z playstationu, ale také hovoří jako kniha! Vůbec ho netrápí, že jeho tržní hodnota činí nějaké čtyři miliardy korun a že si ho Barcelona cení na rovnou miliardu eur. S jakousi klukovskou úsměvnou obavou sdělí, že myslí na svého učitele, aby se na něj nezlobil, že zanedbává docházku, ale že všechno dožene, ostatně se učil i na Evropě v Německu.
Učitelem a zároveň Lamineho vzorem se přirozeně stal Messi, s nímž se u Blaugranas setkával. Jakýsi nadpozemský hráč, který za sedmnáct let v růžovomodrém dresu získal 34 trofejí, a s ním také Neymar, který ovlivnil Yamalův herní styl bleskovou schopností svých nohou. Jako by řekl obráncům: než se nadějete, jsem pryč!
Největší talent současného fotbalu touží kráčet ve stopách těchto vládců nejpopulárnější hry, kterou si poprvé zamiloval na betonovém plácku Rocafondy. A právě tam začíná tento veliký příběh.
