Pro Japonce je celý svět rozdělen na dvě části: "my Japonci" a všichni ostatní (nebo také "lidé ze Západu", protože na západ od Japonska je přece všechno, i Havaj). Jsou od přírody družní, individualitu a sobeckost mají Japonci rádi asi jako zápasníka sumo deroucího se ke švédskému stolu. Všichni vědí, že Japonci jsou ti nejzdvořilejší lidé na světě, ale málokdo tuší, jak složitá komunikace zde je. Japonci dovedli k dokonalosti umění úmyslně druhého nepochopit. Málokdy řeknou, co opravdu chtějí. Kvůli vší té nerozhodnosti se Japonci od malička učí číst si navzájem myšlenky, aby se vůbec něčeho dobrali. Japonština je vůbec považována za nejobtížnější jazyk na světě. Jedním z problémů jsou různé formy řeči, které se používají ke zdvořilému, uctivému a formálnímu vyjadřování. Japonci se nechají dojmout lidskou slabostí. Když někdo udělá chybu, omluví se a požádá o pomoc při nápravě situace, může očekávat odpuštění. Toho si Japonci cení natolik, že dokud žijí, nezapomenou, kdo jim kdy odpustil nebo pomohl. Japonsko je také jednou z nejbezpečnějších zemí světa. Kriminalita je nízká nejen proto, že se značná část případů vyřeší, ale hlavně proto, že pachatelům hrozí něco mnohem horšího než vězení – ostuda, že zklamali skupinu, do níž patřili, a byli z ní porávu vyloučeni. Japonci milují pořádek a čistotu a dožívají se opravdu vysokého věku, z velké části díky zdravé stravě tvořené rybami, mořskými řasami a tofu. Stabilně vedou světové žebříčky v průměrné délce života, ačkoli jsou pracovně velmi vytížení a mají neuvěřitelnou spoustu přesčasů. Smyslu pro kolektiv si však ve firmách velice cení. O Japoncích se říká, že nemají smysl pro humor, ale ve světě tradičních historek rakugo najdete humor toho nejúchvatnějšího druhu. Obecně však raději nechávají humor na profesionálech. Jen zřídka vám řeknou nějaký vtip. Jedním z mála skutečně japonských vynálezů je karaoke a patří mezi nejoblíbenější japonské rekreační aktivity (spolu s chozením do restaurací, cestováním po Japonsku, sledováním DVD, hraním videoher a řízením auta).
