cehă
Gita Lauschmannová, dívka sotva šestnáctiletá, přežila koncentrák a spěchá do rodných Puklic, aby po letech hrůz i strádání objala své blízké a znovu se vyspala ve své posteli. Vrátila se, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Válka skončila, běsnění nikoli. Gita Lauschmannová, energická žena na sklonku života, osudem drsně poznamenaná. Nenechala si život zošklivit úplně. Nastřádané vzpomínky ožívají. Gita shrnuje pásku z očí. Odvážně, nemilosrdně. Čas ovšem semele všechny a všechno po svém. Lze tomu navzdory dosáhnout spravedlnosti? Lze se domoci trestu za barbarské činy? Lze křivdy napravit? Ano i ne. Svůj talíř si však každý musí vyjíst sám. Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet. Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se blyští odlesky příběhů, které sami žijeme. MagnesiaLitera za prózu 2007 Usedomská literární cena 201 Německá knižní cena Georga Dehia 2012
